Tajemstvi hotelu v Karpatech

Tak jsem se v novem roce konecne dokopala k blogu. Ne ze bych si davala predsevzeti, spis se stydim, kdyz vidim, jak Alca s Petrou rozjely blog v Dansku. Dnes pisu v praci, takze se predem omlouvam za chybejici hacky a carky [za gramatiku uz se ani omlouvat nebudu].

A cim jinym zacit, nez silvestrovskou oslavou? V pondeli rano jsme vyrazili autobusem z Kluze smer Sovata. Prvni prekvapko na me cekalo uz na autobusovem nadrazi v Kluzi, kdyz jsem si to prihopsala jenom s batuzkem na zadech a vsichni ostatni meli krosny nebo obri kufry. Priznavam, ze jsem trochu znejistela a s obavou v hlase se ptala ostatnich, jestli misto na 2 noci jedeme na cely tyden. Nastoupili jsme do [na rumunske pomery] temer luxusniho autobusu a cekali. A protoze uz jsem v Rumunsku nejaky ten patek, tak me vubec nezarazilo, ze jsme zatim nic neplatili. Asi tak ctvrt hodiny po planovanem odjezdu prisel konecne ridic, obesel vsechny cestujici a vybral penize. Jestli si ted rikate, ze mu to muselo asi chvilku trvat, tak hadate spravne. Nakonec jsme uz pri odjezdu z Kluze meli ¾ hodiny zpozdeni, ale koho by to zajimalo, za par hodin budeme konecne na horach! V Targu Muresi jsme museli prestoupit. Navazujici spoj samozrejme dopredu nenajdete na netu a na autobusovem nadrazi nejsou zadne jizdni rady, na co taky. Kdyz se vam zda, ze uz cekate moc dlouho, zkusite se zeptat na informacich. Rumunsky samozrejme, protoze ta velmi prijemna, stara dama, ktera tam sedi, se na vas anglicky maximalne podiva. My jsme ovsem zvolili jinou taktiku – bojovou hru. Rozdelili jsme se do dvojic a prohledavali rozlehle autobusove nadrazi. Kdo prvni objevil autobus smer Sovata, vyhral. Uz tady se ukazovalo, jak prozirave bylo moje rozhodnuti netahat na hory zadne kraviny, a to jeste nebyl konec cesty. Tentokrat uz nas autobus pusobil vic rumunsky a byla jsem docela rada, ze se v nem netopilo. Alespon jsme tu hodinu a pul mohli stravit v perovych, zimnich bundach, takze sezeni na drevenych sedackach bylo trochu pohodlnejsi.

Ve tri hodiny odpoledne jsme dorazili do Sovaty. Je to prijemne horske stredisko, kde je 80% obyvatel madarske narodnosti, takze vsechny napisy jsou rumunsky i madarsky. Vsechno se tu toci kolem soli, maji tady solne jezero ve tvaru medveda a take obrovsky solny dul. Autobus nas vyklopil v udolicku a nas hotel byl nekde nahore v kopcich. Tady uz mi rumunsti pratele opravdu zacali zavidet, protoze tahnout lodni kufr 2 km v prudkem stoupani po namrzlem chodniku nebylo moc zabavne. Tedy alespon pro ne. Kdyz jsme se vysplhali k hotelu a ja dostala zachvat smichu, zacali me podezrivat, ze jsem zacala s oslavami bez nich. Bylo docela slozite jim vysvetlit, proc mi jmeno naseho hotelu – Teleki – pripada tak vtipne.

Cele to organizoval AIESEC Targu Mures a my jsme z Kluze dorazili prvni. Ubytovali nas na pokoji cislo 35, ktery byl pro 6 lidi. Nas bylo zatim 5, takze pohoda. Pokojik byl docela prijemny. Koupelna a zachody byly sice spolecne pro cele patro, ale ve sprse se clovek mohl zamknout. Rozebrali jsme si postele a vybalili zasoby jidla, protoze prvni jidlo mela byt az vecere. Postupne prijizdeli dalsi AIESECari z Kluze. A 6 z nich poslali na pokoj cislo 35. Snazili se mi namluvit, ze AIESEC Targu Mures ma nejake zmatky v organizaci, ale podle me byl problem nekde uplne jinde. Jednoduse z Kluze prijelo vic lidi, nez kolik se jich prihlasilo. Vysledkem bylo 11 lidi v pokoji pro 6. Tady se ukazalo, jake vyhody cloveku prinasi trainee status – jako jedina jsem totiz mela postel sama pro sebe. Ale jak se rika, prvni vyhrani z kapsy vyhani ... Asi se jim moje postel zdala moc prazdna a tak se stala prirozenym odkladistem veci vsech ostatnich obyvatel naseho pokoje.

Oslavy probihaly celkem klasickym zpusobem, hoky se vsechny vyparadily, jenom ja jsem tam propagovala Plzen v nasem tricku. Jedina zvlastnost, kterou jsem postrehla, je, ze by clovek na sobe mel mit pri oslavach neco cerveneho – pry to prinasi stesti.

Cervene karkulky? S tou cervenou to neberou moc vazne.

Tricko s napisem Plzen se vsem libilo (i kdyz tady ten napis zrovna neni videt)


Snehu sice moc nebylo, ale stejne me v nem poradne vyvaleli


Nekteri to riskli na lyzich ...

Agenda po cele 3 dny vypadala asi takhle:

12:00 snidane

18:00 obed

24:00 vecere

V noci se pilo [pivo, vino, svarak, palinca, ...], hrali jsme spoustu drinking games a ...to je asi tak vsechno, co se da publikovat. Protoze co se stane v Sovate, musi zustat navzdy v Sovate.